Archiv pro rubriku ‘1 - Překlady’

Překlad si uděláme sami – je to levnější

Středa, 21. Duben, 2010

Ing. Zbyněk Zelenka

S tímto názorem se setkáváme poměrně často. Pokud se ale někdo domnívá, že toto tvrzení je vždy pravdivé, měl by si vzít do ruky kalkulačku a věnovat pár minut počítání. Výsledkem bude nejspíše překvapen.

Budeme srovnávat současnou cenu překladu od překladatelské agentury (středně vysokou cenu) a náklady na interního zaměstnance – pověřeného překládáním ve firmě (s průměrnou mzdou vedoucího pracovníka).

Pro jednoduchost budeme srovnávat cenu odborného překladu z češtiny do angličtiny o rozsahu 1 500 slov, tj. přibližně o rozsahu 6 normostran, prováděného bez korektury (tj. bez kontroly druhým překladatelem).

Budeme předpokládat, že interní překladatel bude nejen zkušeným odborníkem na daný obor, ale i zručným překladatelem, stejně tak jako překladatel agentury. Také budeme předpokládat, že budou stejně výkonní a oba tento překlad provedou za 8 pracovních hodin, což je průměrná doba na takový překlad u agentury.

Budeme předpokládat, že interní překladatel bude manažer s průměrným hrubým platem přibližně 40 000 Kč, tj. 29 630 Kč čistého. V různých odvětvích a zejména také různých státech se tato částka přirozeně bude odlišovat. Často se ale stává, že tuto práci dělá jednatel, obchodní ředitel nebo marketingový ředitel – tzn. za vyšší mzdu, než je v tomto příkladě uvedeno.

Mzdové náklady na 8 hodin práce interního překladatele tedy budou v průměru minimálně
2 552 Kč
(319 Kč × 8 h).

Také je nutno vzít v úvahu, že interní překladatel ve firmě bývá zpravidla pomalejší a obvykle může pracovat na překladu déle než profesionální překladatel. Ten je placený „úkolově“ za slovo, nikoliv za hodinu. A pokud se v průběhu překladu ukáže, že provedení je obtížnější, než se na počátku zdálo, a překlad bude vyžadovat delší čas, pak si interní překladatel tento čas navíc se svým vedoucím domluví. Agentura ale musí překlad provést v dohodnuté ceně a v dohodnutém termínu – nemůže si vyúčtovat žádné dodatečné náklady.

Mohli bychom přičíst také další náklady na interního překladatele, např. na hardware, software nebo pracovní místo, protože agentura má takové náklady de facto v ceně zohledněny.

Reálná cena za překlad od agentury se bude pohybovat kolem 2 175 Kč – při ceně za slovo 1,45 Kč (1,45 × 1 500 slov).

Cena agentury navíc zahrnuje kontrolu kvality překladu, případně výhody plynoucí z použití CAT nástrojů (SDL Trados, Transit aj.):

  • konzistence překladu a jednotné použití odborných výrazů,
  • možnost provést překlad ještě rychleji a levněji,
  • kontrola úplnosti překladu atd.

Kromě toho jsou zde ještě další důležité parametry, které agentura splní za nižší náklady. Jedná se například o:

  • pružnost a rychlost provedení, protože má k dispozici větší počet odborných překladatelů,
  • aktualizaci terminologického slovníku,
  • vedení evidence projektu,
  • zálohování dat,
  • ochranu dat.

Cena při provedení vlastními silami (uděláme si sami ve firmě) by podle tohoto příkladu byla nejméně o 17 % dražší, a pokud bychom zaúčtovali všechny další reálné náklady na interního překladatele, bylo by to spíše až o 30 nebo i 40 % více.

Použít vlastního překladatele nebo překladatelskou agenturu?

Použít vlastního překladatele nebo překladatelskou agenturu?

Přirozeně lze pochopit snahu o „vytížení“ interních odborných pracovníků v době krize i za cenu vyšších nákladů na jejich „náhradní“ práci. Dát výpověď takovému pracovníkovi by se nemuselo vyplatit, protože později – v době růstu firmy, bychom takového odborníka museli opět za nemalé náklady hledat. Toto řešení by se ale nemělo stát obvyklou rutinou, protože vyšší náklady jsou pouze a jen vyšší náklady a ten, kdo se nebude snažit je snížit, může přijít o svou konkurenceschopnost.

Také je otázkou, zda se firmě vyplatí mít své vlastní překladatelské oddělení. Je dobré spočítat celkové množství provedených překladů za rok a náklady porovnat s cenou, za kterou by tyto překlady provedla agentura (se všemi přidanými hodnotami).

Z těchto důvodů by si měl každý objednavatel překladu před rozhodnutím „uděláme si sami“ provést reálnou kalkulaci všech svých nákladů a teprve potom tyto náklady srovnávat s navrženou cenou od agentury, která pracuje za cenu jasně stanovenou podle počtu slov nebo normostran a je schopna předem sdělit termín dodání, za který ručí.

Všechny výše uvedené požadavky na provedení překladu – zvláště větších a vícejazyčných projektů – může lépe zajistit profesionální agentura než individuální interní překladatel bez speciálního softwarového vybavení. Princip nákladové efektivnosti outsourcingu se i v této branži zdá zcela jednoznačný.

Odbornost a zkušenosti interních pracovníků mohou být naopak velmi dobře využity pro konzultaci speciálních termínů, které mají být používány odlišně od běžných zvyklostí. Také mohou být využity v případě malých projektů nebo projektů neurčených k veřejné prezentaci, u kterých se nemusí provádět korektury, není třeba používat speciální softwarové nástroje, vést terminologický slovník atd. Zde se tyto cenové rozdíly tolik neprojeví a použití interního překladatele může být vhodné.

Je tedy zřejmé, že při použití stejně rychlých a kvalitních překladatelů je agentura levnější a může zajistit rychlejší a komplexní řešení se všemi zárukami.

Tajemství tohoto úspěchu je možno vidět ve velmi úzké specializaci překladatelských agentur a poměrně tvrdých tržních podmínkách uplatňovaných při spolupráci mezi překladateli, agenturami a jejich zákazníky – ve srovnání s podmínkami ve firmách, které nebývají pro interní překladatele nastaveny tak tvrdě.

Co stanovuje norma ČSN EN 15038 překladatelským agenturám?

Pondělí, 5. Duben, 2010

Ing. Zbyněk Zelenka

Pokud překladatelská agentura (poskytovatel překladatelské služby) chce svým zákazníkům prodávat kvalitní a komplexní překladatelské služby, měla by všechny své pracovní procesy a postupy provádět v souladu:

  • jak s normou, která definuje požadavky na systém managementu kvality všeobecně, tedy v souladu s EN ISO 9001:2008,
  • tak i s normou ČSN EN 15038:2006, která stanovuje konkrétní požadavky na poskytování překladatelské služby – tj. požadavky, které má splňovat překladatelská agentura.

Nástrojem pro kontrolu, jak jsou plněny požadavky těchto norem, je systém interních a externích auditů, které musí být prováděny pravidelně.

Zavedení takového kontrolního systému je sice finančně, organizačně i časově náročné, ale po více než čtyřech letech zkušeností můžeme zodpovědně říci,

že toto rozhodnutí byl správný strategický krok, který umožnil naší společnosti (ZELENKA Czech Republic, s. r. o.) kromě jiného

  • zlepšit kvalitu služeb (a tedy i spokojenost našich zákazníků),

  • získávat větší zakázky (a tedy i zvýšit obrat).

logo-oncertPN-EN15038_256ios9001en15038_deutsch

Norma 15038 totiž kromě jiného stanovuje:

  • požadavky na profesionalitu a odbornost překladatelů i korektorů,
  • minimální požadavky na systém managementu kvality (ty úplné stanovuje norma ISO 9001),
  • požadavky na management projektu (projekt musí sledovat projektový manažer, který zodpovídá za to, že vše bude provedeno podle objednávky zákazníka a stanovených postupů v agentuře, že reklamace budou analyzovány, stanoveny příčiny chyb, že budou uplatněna opatření, aby se chyby neopakovaly atd.),
  • jak mají být řízeny vztahy mezi zákazníkem a agenturou s ohledem na poptávku (zákazník musí stanovit účel překladu, poskytnout speciální terminologii, definovat styl aj.) – což také znamená, že zákazník je povinen, pokud chce dostat překlad v nejvyšší kvalitě, komunikovat a spolupracovat s agenturou,
  • že musí být posouzena proveditelnost poptávky, zaslána nabídka, uzavřena dohoda,
  • že vše musí být dokumentováno, monitorováno, analyzováno,
  • že se všemi informacemi se musí nakládat podle stanoveného systému (např. ochrana dat),
  • jak má vypadat spolupráce všech zainteresovaných stran (že musí být zajištěna správná komunikace, předány všechny potřebné informace včetně překladatelské paměti nebo slovníku odborných výrazů – pokud existují, vyjasněn zdrojový text atd.),
  • že musí být zjišťováno, zda byly splněny požadavky zákazníka.

Zjišťování a zvyšování spokojenosti zákazníka přesně stanovuje zase norma 9001.

Z uvedeného je zřejmé, že tyto dvě normy se opravdu velmi vhodně doplňují a že použití jen jedné z nich nemůže zajistit ten nejlepší výsledek.

U obou norem je také patrné, že na první místo je vždy kladena spokojenost zákazníka.

Každý zákazník by si tedy měl rozmyslet, zda chce

  • být více spokojen, tedy použít překladatelskou agenturu, která splňuje požadavky těchto norem,

nebo

  • být méně spokojen, tedy použít agenturu, která se těmito normami neřídí.

Formát dokumentu a jeho vliv na cenu překladu a grafických úprav

Úterý, 9. Březen, 2010

Ing. Zbyněk Zelenka

V každé firmě jsou vytvářeny nějaké dokumenty, manuály, propagační materiály, texty pro webové strany apod., se kterými se nějakým způsobem ve většině případů bude dále pracovat. Budou se provádět jejich aktualizace, budou se graficky upravovat, publikovat nebo překládat do cizích jazyků.

Z hlediska ceny těchto „budoucích prací“ je velmi důležité mít k dispozici aktuální verzi daného dokumentu ve formátu, ve kterém byl vytvořen, tj. v nějakém editovatelném formátu. To jsou obvykle soubory s příponami doc, xls, ppt, rtf, indd, fm, p65, pmd nebo qxd.

Potom je možné:

a) zachovat stejnou grafickou kvalitu v přeloženém dokumentu,

b) zhotovit překlad za nižší cenu,

c) zhotovit překlad v kratším termínu,

d) použít CAT software (např. SDL Trados, Across nebo Transit), a tedy zachovat jazykovou a terminologickou jednotnost,

e) již před zahájením překladu sdělit zákazníkovi cenu za překlad (počítanou na základě počtu slov ve zdrojovém dokumentu).

Formát dokumentu a jeho vliv na cenu překladu

Formát dokumentu a jeho vliv na cenu překladu

Formát, ve kterém je daný dokument vytvořen, je totiž velmi často jiný, než formát, ve kterém je používán. Problém nastává ve chvíli, kdy potřebujeme daný dokument aktualizovat, přeložit do jiného jazyka nebo graficky upravit.

V současné době je nejpoužívanějším „uživatelským“ formátem pdf. Snadno se zobrazuje a nelze do něj zasahovat. Objevují se však i jiné needitovatelné formáty, např. jpg, tif, bmp, png nebo také jen pouhý výtisk na papíře.

Na volbu tohoto „uživatelského“ formátu má vliv obsah daného dokumentu. Záleží na tom, zda v něm budou jen texty, nebo i obrázky (jak velké a kolik jich bude), grafy či cokoliv jiného, a záleží také na způsobu použití tohoto dokumentu, tj. zda bude publikován jen v elektronické podobě nebo zda se bude tisknout.

Pro co nejkvalitnější provedení překladu, včetně všech korektur, a následných grafických prací je důležité mít k dispozici nikoliv tento „uživatelský“ formát (např. pdf nebo naskenovanou kopii), ale ten původní, editovatelný.

Pokud jej nemáme (což je častý případ), pak řadu úkonů je třeba provést ručně. Např. odhady rozsahu, skenování, převod textů do editovatelné podoby pomocí OCR, formátování textu, vkládání obrázků a tabulek – a to může výrazně zvýšit cenu překladu a grafických prací.

Pokud původní editovatelný formát máme, pak je možné zpracovat i graficky velmi komplexní dokumentace, které obsahují velké množství obrázků, grafů a ostatních grafických prvků a navíc za přijatelnou cenu.

Toto řešení doporučujeme všem zákazníkům.

Jak se stát profesionálním překladatelem?

Čtvrtek, 25. Únor, 2010

Ing. Zbyněk Zelenka

Začněme např. formálním vzděláním. Překladatel by měl mít vysokoškolské vzdělání. Výjimečně sice existují kvalitní překladatelé bez vysoké školy, ale ti musejí zase splňovat vyšší požadavky na překladatelskou praxi (viz norma ČSN EN 15038).

Samotná vysoká škola se zaměřením na překladatelství ale nestačí. Po jejím ukončení jsou zkušenosti překladatele s konkrétními obory obvykle malé. To bývá základním problémem, protože překlad běžného (tj. neodborného textu) je žádán u agentury málokdy.

Nebude-li překladatel odborníkem na konkrétní problematiku, např. na elektrotechniku, informační technologie, ortopedii, metalurgii, stavebnictví či jakýkoliv jiný konkrétní obor, těžko může očekávat, že se stane žádaným překladatelem.

Existují dvě hlavní cesty, jak dosáhnout současně kvalitních znalostí jazyka i znalostí odborných.

První možností je, stát se nejprve odborníkem na danou problematiku. To znamená vystudovat vysokou školu se zaměřením na určitý obor (např. stát se strojním inženýrem), mít praxi v tomto oboru a při tom studovat daný jazyk. Tato cesta se zdá být z hlediska dosažení odborných i jazykových znalostí nejlepší, protože zájmem studenta byla nejen odborná specializace, ale i jazyk. Inženýr s odbornou specializací a dobrou znalostí světových jazyků se stane uznávaným odborníkem snadněji.

Druhou možností je vystudovat nejprve příslušnou lingvisticky zaměřenou vysokou školu a teprve potom se zaměřit na odbornou specializaci, např. na právo, marketing, automobilový průmysl, či cokoliv jiného. A to může být problém. Jestliže někoho zajímala lingvistika všeobecně, nepředpokládá se, že by ho také od počátku zajímala např. problematika odpadních vod nebo koželužství, natož aby byl v daném oboru uznávaným specialistou.

Obě tyto cesty jsou možné, ale každá z nich má své výhody i nevýhody. Cíl je však jen jeden, stát se odborníkem na určitou problematiku a přitom být vynikajícím lingvistou.

Kromě toho je třeba být komunikativní, být agentuře stále k dispozici, mít rychlé připojení na internet a především – umět používat moderní softwarové nástroje (nejnovější elektronické slovníky nebo software pro překladatele, jako je např. SDL Trados).

Pouze kombinace těchto znalostí, schopností a technického vybavení může vést k profesionálnímu překládání.

Stát se profesionálním překladatelem není jednoduché.

Stát se profesionálním překladatelem není jednoduché.

Jestliže si uchazeč vybere např. naši společnost (www.zelenka.cz), musí počítat s tím, že mu bude během přijímací procedury položeno mnoho otázek.

Některé z nich jsou všeobecné, další se týkají vzdělání, technického vybavení, jazykových schopností a na závěr jsou požadovány např. reference. A ty bývají často kamenem úrazu překladatelů-začátečníků.

Jak mohu mít nějaké reference, když právě začínám?“ říkají zájemci.

Je jasné, že začátečník nemá praxi ani reference od zákazníků. Pokud je ale o svých kvalitách přesvědčen, může zpočátku nabídnout např. nižší cenu, aby agentura mohla provést navíc příslušné korektury.

A jestliže se ukáže, že jeho překlady jsou opravdu kvalitní, sazby se mohou brzy zvýšit na úroveň profesionálů – i bez referencí!

Druhou možností je začít pracovat se zákazníky, kteří nemají tak vysoké přijímací požadavky.

Cílový jazyk (tj. ten, do kterého se překládá) by měl být rodným jazykem uchazeče. Nutná je znalost nejen gramatiky, ale i stylistiky. Jazykový cit pro stylistiku totiž každý člověk nemá, i když svůj rodný jazyk ovládá gramaticky perfektně. Přeložený text se musí mnohdy přestylizovat, aby byl pro cílového čtenáře pochopitelný a čtivý. A k tomu je nutné mít jazykový cit.

Mnohdy se musí také pracovat se zdrojovým textem, který obsahuje chyby a vytvořit z něj perfektní překlad stylisticky upravený pro cílového čtenáře.

Velmi záleží také na tom, zda uchazečem nabízená jazyková kombinace a obor jsou v danou dobu požadovány od zákazníků. Bude-li uchazeč nabízet např. pouze znalost trestního práva v kombinaci mandarínská čínština a japonština, těžko mu budeme moci pravidelně zadávat práci.

Čím speciálnější je odbornost a čím neobvyklejší je kombinace jazyků, tím menší je šance získat práci. Takový specialista musí své schopnosti nabídnout mnoha překladatelským agenturám, aby dosáhl svého uplatnění.

Pokud ale bude mít znalosti „žádaných“ oborů v obvyklých jazykových kombinacích (např. angličtina – čeština), potom si může být téměř jist, že bude mít dostatek práce.

A na závěr snad ještě jedna důležitá dovednost. Předpokládá se, že profesionální překladatel píše rychle. Pomalost může být problémem, protože termíny odevzdávání práce jsou velmi často „šibeniční“.

Společnost ZELENKA, stejně jako ostatní poskytovatelé překladatelských služeb, neustále vyhledávají překladatele a zdokonalují své personální databáze. Jejich dodavatelé ale musejí nabízet opravdu velmi vysokou kvalitu své práce.